6.6.2015 - datum, kdy jsem započal cestu letošním Spartan Race. Cestu za čím? Možná za trifectou? Možná další závody nepoběžím? Těžko říci. Každopádně po příjezdu do Litovle se mi honilo hlavou, že bych radši dobrovolničil, než závodil. Nicméně neuběhlo příliš času a v 10:15 už pro mě doutnala dýmovnice na startu.
K mému překvapení jsem se držel už od začátku v popředí své startovní vlny. Jelikož jsem před závodem 14 dní nic nedělal a naběháno nebylo ani z předchozích tréninků, nedělal jsem si velké ambice. Po lehčím rozehřátí na přeběhnutí pneumatik a pár balíků slámy přišel první delší běžecký úsek, při kterém jsme překonali sérii stěn přelez-podlez-prolez a 2 metrovou stěnu, kterou jsem přeskočil překvapivě lehce. Nohy moc neběžely a netrávilo se mi to moc dobře. Lehce jsme si také přičuchli k vodě a bahnu, ale opravdu pouze lehce. Monkey bar byl také bez problémů, především asi díky teplu, které nedalo možnost jakémukoliv mokru se na překážkách udržet. Následoval skok a přebrození řeky. Hodně těžce se rozbíhalo po té ledové vodě. Po memory testu, kdy si každý měl zapamatovat nějaké heslo - já měl Radomir8108 - přišel opět delší úsek bez překážek, na kterém jsem se docela začal rozbíhat. Pak následovala pro mě nová překážka - bradla, po kterých se pomocí rukou mělo přeručkovat. Další překážkou byl vysoký ostnatý drát v bahně a hurá do vody a prolézt pod mostem. Další dva kilometry čistého běhu okolo silnice ve škarpě a mezi kopřivami s dvouma průlezy skrz vodu. Následovalo kousek běhu po proudu v řece, kde se mi běželo výborně a nohy se docela chytly. Zde jsem narazil na nějakou skupinu předemnou, což pro mě znamenalo lehké zdržení, když jsme probíhali úsekem, kde bylo hodně kamenů, takže jsme museli dávat pozor, kam šlapeme. Další lehký brod přes řeku, který díky síle v nohou pro mě znamenal výhodu. Hned na to navazovaly kolíky, překonání klády v cestě a trochu bahna. Odevzdání hesla na memory testu a traverz, který tentokrát znamenal změnu. Nebyl rovný, ale stěna byla zakřivená, což se mi zdálo lehčí, než traverz v loňském roce. Jediné co, že jsem delší dobu čekal, až se na mě dostane řada, jelikož když jsem doběhl, tak se nás tam sešlo trochu více. Po chvíli přišlo očekávané - oštěp. Vždy se na něj těším, ale vždy z něho mám strach. Tvrdá rána, oštěp líznul slámu a zabodl se do dřeva a já mohu běžet dál. Stále bez burpees. Jde to lépe než jsem myslel. Stejně tak mě překvapil i plavecký úsek, který přišel hned vzápětí. Podařilo se mi pár lidí přeplavat, s čímž jsem absolutně nepočítal. Netrvalo to dlouho a v řece jsme byli zpátky, tentokrát jsme v ní běželi nebo spíše šli. Voda byla po kolena a já mohl opět využít síly v nohou a pár lidí předběhnout. To už jsme se ale blížili k areálu, kde následovala doslova smršť překážek. Lano, stěna, pod kterou jsme museli pod vodou podlézt, kluzká stěna, herkules, ostnatý drát a skok přes oheň. Hodina a sedm minut na trati, 0 burpees a medaile na krku. Krásný pocit. I když ne tak intenzivní, jak jsem při registraci čekal. I tak to ale stálo za to! Jaká bude další zastávka, to však v tuto chvíli těžko říci.
Žádné komentáře:
Okomentovat