Na letošní sezonu Spartan Race jsem se hodně těšil a nemohl jsem se dočkat, až začne. Trifecta je prostě lákavá :). Po pohledu na výši startovného se mi do toho ale zase až tolik nechtělo. Pak ale přišel ještě jeden nápad. "Proč to nevzít přes dobrovolnictví?"
A tak se začalo plánovat a plánovat, registrovat, vyplňovat tabulky a formuláře. Až se nás sešlo 5 z okolí Poličky a Svitav, 30.5. jsme nasedli do auta a vyrazili směr sportovní areál Vesec. Nezvykle 2 dny před samotným startem. Program byl ale naprosto jasný. V pátek večer meeting dobrovolníků, v sobotu pomáhat u překážky a v neděli běžet.
Již po příjezdu v celém areálu vládla naprosto pohodová atmosféra. Všude sice vrcholily přípravy, ale vše působilo klidně. Klidně jako před bouří. Večerní mítink dobrovolníků přinesl pár informací, ale ne tolik, kolik jsme očekávali. Prostě základní info, které snad stačilo sdělit i ráno. Ale budiž, vůbec nám to nevadilo. V klidu jsme rozbalili stany (za lesem u dálnice s výhledem na Ještěd), najedli se, prošli pár překážek, které byly vidět z hlavní části areálu a dali jedno pivko před spaním.
Ráno brzký budíček a další informace. Tentokrát už konkrétnější. Na jaké překážce budeme, co tam máme dělat a tak dále. Pro sobotu jsme obsadili traverz (stěnu, přes kterou závodníci museli po nainstalovaných chytech přelézt bez toho, aniž by se dotkli země nebo vrchní hrany stěny samotné). K tomu jsme nafasovali bagetu, vodu, lístek na oběd a dobrovolnické triko. Pomalu jsme se odebrali k překážce. Měli jsme ještě asi 2 hodiny času do startu první vlny, takže pohodička. V areálu se mezitím začali hromadit závodníci i diváci. Atmosféra houstla, komentátor stále více hecoval a začínala se ozývat motivační hudba a hlasité AROOO ze všech koutů. U elitní vlny jsme měli za úkol precizně hlídat angličáky. Popravdě to nebylo moc potřeba. Elita přeběhla, na překážce bylo stále co dělat. Lidi přibíhali a odbíhali. Někteří s 30 angličáky navíc, spousta lidí s potřebou protáhnout křeče. Místo deště bylo krásně slunečno. Nakonec se zjevili poslední závodníci. Měli jsme toho plné zuby, ale na druhou stranu jsme si to také i užili. Zajímavá zkušenost. Nakonec jsem se šli najíst a rozhodli jsme se, že další noc nebude ve stanu, ale odjeli jsme do hotelu, což se nakonec ukázalo jako správná volba. Večer ještě potřebné rozběhání na samotný nedělní závod a nákup potřebných potravin a tekutin. Spánek a hurá na věc.
Ráno jsme vyjeli dříve, abychom v klidu zaparkovali, v pohodě si vyzvedli čísla a připravili se na závod. Nakonec se to ukázalo jako dobré řešení. Koukli jsme na start elitní vlny, dali do sebe poslední dávky energetických gelů a dalších prostředků a šli se rozcvičovat. Eliška nakonec neběžela, takže se ujala role fotografa a vůbec takového našeho technického zázemí, což zmákla na jedničku.
 |
| před startem |
Já, Váca, Honza a Lenka jsme mezitím chytali poslední okamžiky závodní atmosféry. Rozcvička před startem a 10:15 do dýmovnice vybíháme. O začátku trati jsme neměli ani páru, ale bylo nám jasné, že nebude žádný delší výběh, jako loni sjezdovka v Monínci. Naopak se střídaly úseky nahoru a úseky dolů, což si myslím, že nám celkem vyhovovalo. Začalo se zlehka přeskočením balíků slámy, seběhem a proběhnutí přes pneumatiky. Pak přišla ale docela silová pasáž v bahně, kde jsem místy byl až po kolena, takže jsem se už nedivil, proč v sobotu někteří na naši překážku přiběhli bez bot. Mezitím jsme nechali běžet Honzu, protože ten byl běžecky někde jinde a já s Lenkou a Vácou jsme se drželi pospolu. Po bahnité koupeli následovala delší lesní běžecká pasáž proložená překonáním různých dřevěných stěn a větších kamenů a lanové stěny. Docela značná část trati byla za námi včetně jedné občerstvovací stanice. Po výběhu přišla ovšem pasáž, kde jsem měl strach o angličáky. Byla to část, kterou jsme vesměs znali a kde bylo hodně překážek za sebou. Vše započala díra s vodou, za kterou byl ostnatý drát.
 |
| ostnatý drát |
Pak se prolezlo škarpou, která byla přikrytá plachtou, takže z toho vyrostl tunel a po občerstvovací stanici následoval šplh po laně. Nejdříve do díry s vodou, kterou jsem měl po pás a hurá na lano, vyšplhat a zazvonit.
 |
| lano |
Všichni 3 jsme to zvládli. Následoval monkey bar neboli ručkování. Z toho jsem až takový strach neměl, ačkoliv jsem se musel chytat nadvakrát, protože to docela klouzalo. Pak opět chvilku běh bahnem. Další překážka - nabrat do kbelíku štěrk a obkroužit vyznačené kolo. Docela hračka a běžíme dál. Opět kratší běh lesem a už dobíháme k další překážce, kde s pomocí lana musíme vylézt po stěně, nejspíš nějakého menšího lomu, nahoru. Krátce na to následuje traverz, u kterého jsme včera celý den stáli. Já s Lenkou jsme to zvládli, Váca však uklouzl a znamenalo to pro něj prvních 30 angličáků.
 |
| traverz |
Po pár metrech následovala další smršť překážek. Skluzavka, kluzká stěna, kterou kropili hasiči a my jsme opět museli za pomocí lan vylézt nahoru, herkules neboli tahání pytle s pískem přes kladku a předpolední překážka - oštěp. Tady jsme minuli všichni 3 a jak jsme se později dozvěděli, tak i Honza. Ten už nám však fandil z prostoru pro diváky. Po odmakaných třiceti , které však hodně bolely nás čekal už jenom skok přes oheň a společný doběh do cíle. Hodina bohužel nepokořena, ale i tak v cíli dobrý pocit.
Mě osobně trať nevyždímala asi tolik, co loňský Monínec, ale hodně se mi líbila. Rozmanitá trať, která se využila na maximum. Celkově jsme si všichni víkend užili, položili jsme základ pro trifectu a jak jsme se později rozhodli, další naše kroky budou směřovat na dobrovolnickou činnost na super do Valčianské Doliny. Trifectu bychom pak chtěli dokonat na konci září, kde bychom chtěli běžet beast v Donovalech a super v Bořeticích.
 |
| úspěšně v cíli |
