25. 6. 2013

video z Monínce...

Slibované poslední ohlasy ze Sprintu z monínce jsou tady... Přikládám jedno video z youtube z vlny, která startovala 2 hodiny před námi a také oficiální trasu závodu, kterou nakonec změřili na 7,42km. Co je trochu škoda, že jsem nikde nenašel převýšení závodu.




A jedna dobrá zpráva na závěr. Jelikož nemohu do Vechce na Beast, myslel jsem si, že další Spartan Race absolvuji až v roce 2014. Organizátoři však díky velkému zájmu organizují ještě jeden Sprint u nás. 28.9.2013 v Bořeticích - Kraví hora. Takže nazout boty a jít trénovat na 28.září. Úspěšně jsem již absolvoval pár delších klusů, takže trénink je započat a doufám, že na Kraví horu budu lépe připraven jak na Monínec.

8. 6. 2013

I FINISHED! CAN YOU? První Spartan Sprint na našem území za mnou...

Dlouho očekávaný den nastal. 8.6.2013 a Spartan Sprint v Monínci. Na tento závod jsem se velmi těšil. Ačkoliv jsem odjížděl s vědomím, že jsem vlastně rok neběžel nic delšího než 3km fartlek a neměl jsem zrovna extra natrénováno, ani na chvíli mi to neubralo na odhodlání. Výhodou navíc bylo to, že se mi konečně začala před závodem vracet síla, přestože tréninku jsem moc neabsolvoval.
Na začátek pár informací z propozic. Bylo jasné, že trať bude minimálně 5 km dlouhá a bude obsahovat 15 a více překážek. Dále se díky poloze závodu (ski areál) dalo předpokládat, že nás nemine nějaký ten krpál. To bylo ale asi tak vše, protože trasu ani překážky nikdo předem neznal. Na některé překážky (hod oštěpem, lezecká stěna, ručkování) byl pouze jeden pokus. Což znamenalo, že pokud člověk spadl či netrefil na první pokus, čekalo ho 30 angličáků (burpees). Stejně jako při neúspěšném absolvování ostatních překážek.



Ráno v 7 hodin jsem tedy vyjel směr Monínec. Již ve vlaku jsem potkal řadu spolubojovníků, takže cesta se krátila příjemným rozhovorem s nimi. V samotném areálu jsem byl asi o hodinu dříve než zbytek mého týmu, takže jsem měl dostatek času na to se rozkoukat. Registrovaných závodníků bylo kolem 4000, takže lidu tam bylo dost. Po shledání se zbytkem našeho Spartan Athletics týmu (prošli jsme trocha změnami a složení nakonec znělo následovně - krom mě, Mojmo, Váca, Honza, Pavel a náhradník Kamil Koubík) jsme si vyzvedli startovní čísla a čipy. Proběhlo rozcvičení a pak už se jenom netrpělivě očekával start, který jsme měli podle registrace ve 13:15. Díky pozdější vlně (Elitní startovala již v 10 hodin) jsme už trochu předpovídali, co nás čeká. Ale byly to jenom střípky informací. Mě osobně trochu zneklidňovalo pouze to, že mé poslední jídlo byla snídaně, což se nakonec překvapivě neukázalo jako problém.

Samotný závod začal výběhem sjezdovky. Hned ze začátku se však uhnulo do lesa, kde začaly první problémy. Ačkoliv se mi běželo na začátku výborně, tak ještě před první překážkou se přešlo na bahno, po kterém se běželo prakticky až do cíle. Což by nebyl problém, kdyby se neběželo nahoru a já neměl na obutí "sjetý" vzorek.
Po pár minutách jsme se přiblížili k první překážce. Její kouzlo spočívalo v tom, že jsme si naložili na rameno pytel s pískem a oběhli (obešli) krátké kolečko v řádu několika desítek metrů :). Na začátek celkem klidné rozehřátí, po kterém následovaly další metry krutého stoupání, které bylo každým krokem cítit víc a víc. Klouzání narůstalo, bahno přibývalo a po výběhu z lesa, což znamenalo téměř na vrcholu celé sjezdovky se zjevily další překážky. První z nich, překonání dva a půl metrové zdi se mi bohužel podařilo až na podruhé, ale prakticky to neznamenalo žádnou ztrátu. Podlézt pod zdí a prolézt oknem ve třetí zdi také nebyl problém. Stoupalo se dál a přišlo tahání zátěže. Na provazu navázané závaží protáhnout v bahně opět o několik desítek metrů. Zde pro mě ale přišel první šok a první rozhodování. Z důvodu větší fronty někteří na překážku ani nešli a rovnou začali dělat angličáky, což organizátor povolil, ačkoliv propozice mluvily jinak (alespoň jednou na překážku vlézt). V rámci úspory času jsem zvolil angličáky, což se ve výsledku ovšem ukázalo jako jedna ze zásadních chyb.
Do konce sjezdovky chybělo sice pár metrů, na předchozí překážce jsem trochu času ušetřil, stehna ovšem byly v koncích a na vrcholku kromě občerstvovací stanice čekal šplh na laně. Na občerstvovačce jsem tedy vylil trochu vody do sebe a trochu na hlavu a šel jsem na šplh. Už od pohledu ale bylo jasné, že to nebude jednoduché. Přeci jenom několik zablácených závodníků šlo již přede mnou. Domněnky se ukázaly jako pravdivé. Po naskočení na lano mi klouzly jak ruce, tak i nohy a se zabláceným a mokrým lanem se mi nechtělo dále bojovat. Znamenalo to tedy dalších 30 angličáků, které už hodně bolely. Kyslíkový dluh se nasčítal, stehna nechtěla dál. Přesto nezbývalo nic jiného, než se rozběhnout.
Následoval naštěstí delší úsek běhu, takže jsem se docela uvolnil, navíc jsem se nahoře sešel s týmovým parťákem Vácou, se kterým jsme si hodně pomohli. Pár seběhů a výběhů v blátě a došli jsme na stěnu z lan, kterou jsme museli přelézt. Opět jedna z lehčích překážek, která se na oddych určitě hodila.
Po další části běhu došlo na kratší úsek brodění po pás v bahně (vlastně už taková rutina a příjemná věc) a pár stovek metrů dál nás čekalo ručkování. Na přeručkování zhruba 10ti metrového úseku jsme měli jeden pokus. Kdo spadl šel automaticky na angličáky. Těm jsem se zde naštěstí vyhnul.
Následoval opět delší kus běhu, tentokráte pro změnu do kopce, ovšem schůdnějším terénem. Přišla další, pro mě jednodušší, překážka - v sedě vytáhnout závaží pověšené na kladce a opět ho spustit dolů. Jelikož se mi běželo dobře, trochu jsem se tady utrhl Vácovi. Ihned po tahání závaží ovšem přišel očekávaný bonbónek. Plazení pod ostnatým drátem. Terén? Jak jinak než kameny a bahno a kudy jinudy než do kopce. V půlce už toho bylo tak akorát. Občas to byl metr nahoru a hned zase dolů díky uježděnému bahnu o sedřená kolena nebyla nouze. To už bylo ovšem blízko cíli. Byl jsem celkem v dobrém tempu, takže už jsem se těšil na cílovou rovinu, jenže nás čekaly další překážky.

Prakticky hned po plazení následovala lezecká stěna a opět jeden pokus na zdolání. Jelikož jsem se stačil jenom chytnout a hned jsem sklouzl (jako všichni kolem mě), bylo mi jasné, co mě čeká a nemine. Angličáky jsem už chodil po 5 v šesti sériích s pauzou, jinak to už prostě nešlo. Stehna začala vypovídat službu. Po přeběhnutí mostu z klád následovala skluzavka do vysoce kalné vody. Na zadek nic moc, trochu to odnesl. Před námi zde ovšem údajně došlo ke zlomenině nohy (takže dotyčnému přeji rychlou rekonvalescenci).

Už s výhledem na cílový panel následovala opět lehčí překážka, kdy šlo o přelezení šikmé stěny, kde jsme měli k dispozici lano.

Pak se ovšem objevila další překážka, na kterou byl pouze jeden pokus. Byl to hod oštěpem na slaměnou postavu. Ano, tušíte správně. O kousek jsem minul a na konec jsem si užil dalších 30 angličáků. Nutno dodat, že ten celkově již 120. neskutečně bolel a fakt se mi už nechtělo.
Odměnou však po překonání ohnivé překážky, která už vlastně pouze doutnala a 3 zuřivých gladiátorů, kteří byli hodně jemní (což jsem neočekával) bylo proběhnutí cílem. Následovalo sundání čipu a přebrání medaile za dokončení. Samozřejmě jsme si zašli pro odměnu, kterou nám bylo triko, pivo nebo voda a banán. A dostalo se nám ctí užít si studené sprchy v davu stovek závodníků a závodnic.
Celkově ale super závod. Únava byla velká, překvapivě se ovšem nedostavily křeče ( i když jednou už tam náběh byl). Závod nakonec oficiálně měřil 7,2 km. Registrovaných bylo kolem 4000 závodníků, v cíli započítaných cca 2600. Takže na první závod i se 797. místem rozhodně spokojenost. Čas v cíli 1:28:34,3 hodiny. Ztráta na vítěze necelých 43 minut. V týmové soutěži jsme obsadili 83. místo z cca 270 týmů, když z byl z nás jasně nejrychlejší Kamil, který obsadil dokonce druhé místo v naší vlně.

Co říci na závěr? Rozhodně super zkušenost, při který si každý hrábne hluboko, ne-li na dno svých sil. Pokud budou vyhovovat termíny, těším se na Spartan Race v roce 2014. Časem se doufám objeví i další fotky a případná videa :).