21. 4. 2014

Zlepšení pocitů a výkonů v tréninku? Možná jednodušší, než si dokážeme představit...

V poslední době se na internetu objevuje hodně článků o pšenici a lepku. Tedy alespoň já to registruji. Některé se setkají s ohlasem větším, některé s menším. Pod některými články se hojně diskutuje a kritizuje, někteří autoři jsou posíláni do patřičných mezí s tím, že odkazy na literaturu v článku nejsou odkazy na až tak kvalitní literaturu, jak je udáno v článku, atd. Hned z kraje bych chtěl dodat, že je potřeba názory filtrovat, důvěřovat tomu, co nám říká naše tělo (základem je ovšem našemu tělu rozumět) a vše brát trochu s nadhledem. O což prosím všechny i se čtením tohoto článku, jelikož i já jsem pocítil potřebu se k tématu pšenice vyjádřit. Proč? Možná proto, že mám zkušenosti s vynecháním pšenice z jídelníčku, možná proto, že mě už nebaví pšenice jako především komerční produkt, o kterém se ví, že možná není pro naše tělo až tak dobrá, ale nemluví se o tom, protože platí rovnice pšenice rovná se zisk. Možná mám touhu jenom vyplivnout další tok textu, který bude někde spláchnut v zapomnění a možná se mě někteří lidi ptají, co všechno to pro mě znamenalo. Rovněž je nutno dodat, že se tady nechystám citovat odbornou literaturu či něco podobného. Chci zde vyjádřit mé osobní zkušenosti s pšenicí a s úpravou jídelníčku. Hlavně ale platí jedno: Je důležitý postoj a důvěra!
A jak se to tedy vše vyvinulo? Jako každý student, zatížený školou, sportem a jinými aktivitami jsem moc nestíhal. Hlavně v průběhu semestru, kdy navíc probíhá příprava na novou atletickou sezonu a tudíž jsou v plánu několikrát týdně dvoufázové tréninky. Člověk si nevaří, ale vždy něco někde koupi v hotovém stavu. Je jasné, že pak přijde únava. Je to naprosto normální. Ale někdy to prostě přesáhne určitou hranici. Jednou jsem si něčím podobným už prošel a nechtěl jsem to opakovat. Naštěstí se jednalo o jinou příčinu než před lety. Tentokrát to byla pšenice.
Jak se to vlastně projevilo? Atlet je zoufalý, když jeden trénink jde úplně v klídku rychlostní věci a posilovnu, vše dynamicky a s chutí. A pak přijde den druhý, motivace je stále, ale tělo protestuje. Nohy nejedou, nelze pořádně ani klusat natož absolvovat něco víc a ve větším tempu. Psychika zákonitě trpí, v mozku se začínají honit všelijaké myšlenky. Do toho přijde vyrážka na těle. Kůže navíc svědí a to nejenom v okolí vyrážky, ale prostě všude. K tomu se dostaví nadýmání a problémy s trávením. I přes to všechno ale motivace a chuť je, ale jak dlouho? Je potřeba s tím něco udělat a nenechat to zajít daleko. Následují tedy krevní testy. Výsledek? Intolerance na pšenici.
Co následuje je jasné. Detox organismu bylinnými extrakty, různé dýňové oleje, ale především vynechání pšenice ze stravy. Zdá se to jako nemožný úkol. Protože jak člověk zjistí, pšenice je v drtivé většině výrobků na trhu. Je i tam, kde by ji nikdo nečekal. Ve všech podobách. Najednou se naskýtá otázka proč? Proč se do všeho cpe pšenice, když odborníci vědí, že to není úplně to pravé ořechové. Na tohle si ale každý musí odpovědět sám, nechci se zde pouštět do věcí, které nemám právo hodnotit, i když si o tom myslím své, ale nevím o tom tolik. Každopádně vliv korporací je zde nezpochybnitelný.
A co následovalo? Asi po týdnu, kdy jsem kromě pšenice vynechal i jiné obiloviny s lepkem (žito, ječmen) přišla ohromná úleva. Najednou jsem nepotřeboval spát po obědě, ráno jsem se nebudil jako "vyhozený krávě z žaludku", ale ihned po probuzení jsem věděl, že jsem připravený na cokoliv. Problémy s trávením ustaly, pomalu mě přestávalo svědět celé tělo. Vyrážka se asi po 2 měsících také vytratila. Jestli to bylo opravdu vynecháním pšenice, to nechám na uvážení každého z vás. Co byla ale největší bomba - absolutní obrat zaznamenala moje psychika. Musím říci, že psychicky jsem na tom nikdy nebyl lépe.
Ano, člověk si musí většinu jídel vařit. Ale ono to vlastně jde. Nejsem tak unavený a mám více sil, tak mi nedělá problém uvařit si, i když jsem celý den na nohou, domů se vrátím v 10 večer a vím, že v 5 zase vstávám. Chce to jenom trochu přemýšlet, říct si proč to vlastně dělám a uvědomit si, že není špatný sám sobě věnovat nějaký ten čas, ať už sportem nebo přípravou jídla na další den. Vždyť je to naše palivo. Překysel se, vytvoř si v těle zánět a zvyš předpoklad pro nějaké chronické onemocnění nebo se snaž těmto věcem předcházet, na chvíli zastav a zamysli se. Je to naše volba.
Nechci tady říkat, jak kdo by se měl stravovat, chci tu pouze vyjádřit svůj názor, podělit se se zájemci o své zkušenosti a třeba někomu rozšířit obzory, protože reklama do nás tlačí hodně. Není to o tom něco dělat a nevěřit tomu. Strava by se měla stát životním stylem. Životní styl určuje naše postoje a naše postoje mají vliv na naše cíle. Abychom plnili naše cíle, musíme se cítit dobře a abychom se cítili dobře, je třeba začít životním stylem. A strava bez pšenice je životním stylem. Kdo by chtěl ještě další informace, rád je poskytnu. Kdo dočetl až sem, tomu gratuluji. A kdo dočetl až sem a vůbec s tím článkem nesouhlasí, tak tomu gratuluji o to víc. A příště snad už zase nějaký ten článek ze Spartan race :).