Očekávání s blížícím se koncem roku...

Vesec je daleko za mnou a ačkoliv to tak chvíli nevypadalo, nakonec přeci jenom v září bude útok na trifectu. V očekávání se blíží beast v Donovalech, což díky profilu asi nebude zrovna procházka růžovým sadem. Po zkušenosti z Valčianské Doliny, kde jsme byli jako dobrovolníci s Honzou Havranem a Lenkou Vejdělkovou na začátku července, se opravdu máme na co těšit. Spousta závodníků si tam stěžovalo na brutální stoupání, které se nedalo ani vybíhat, ale spíše vycházet po čtyrech. Dá se čekat něco podobného. Organizátoři se určitě vyřádí, tak ať to stojí za to.

Především jsem myslel, že touhle dobou budu mít daleko více naběháno, ale to se nakonec moc nepovedlo, takže opět spartan race spíše ze silově-rychlostní přípravy. Tentokrát však už ne sprint, ale rovnou beast. No a poslední zastávkou budou Bořetice 27.9., kde se bude konat super. To by snad měla být ona "procházka v růžové zahradě" :), tedy alespoň v rámci možností a hlavně poslední trať ke zdolání vytoužené trifecty.

Trifecta ale nebyl jediný cíl, který jsem měl letos vytyčen. Chtěl jsem přejít 100m na lajně.

longline - 95m

Tedy hlavně už na jaře jsem to měl v plánu, ale dlouho jsem se nemohl přiblížit a když už vypadalo, že je alespoň trochu nachozeno, nebylo místo, kde lajnu natáhnout. Naděje trochu oživilo tahání 4.9.. Nebyla z toho stovka, ale 95m je dobrá motivace k tomu, že klub stovkařů by mohl přijít již letos :). 

Zatím nedošlo ani na první přejitou highline.

midline

Ale jednu midline v Jedlové ve výšce asi 6 metrů přejitou mám. Byl to velký boj, kdy člověk jde někam, kam ho hlava nechce pustit. Na 10 metrů dlouhé lajně není metr nad zemí sebemenší problém, ale nad dírou je to úplně něco jiného. Srdce v krku, v hlavě všechno, ale přitom vůbec nic. Ale jakmile jsem se postavil a udělal první 2 kroky, pak další a další a lajnu došel, byl to super pocit, který dozníval ještě několik dní po tom. Člověk se jenom usmívá a je hrozně happy.

Kromě dovršení trifecty a pokusů o vkročení do klubu 100+ na lajně se letos v říjnu také vracíme na Bouřňák v Krušných horách. Tentokrát rovnou ve dvou týmech. Loni jsme nastoupali něco lehce přes 6 tisíc metrů, tak uvidíme, kolik vytěžíme letos. Já s Vácou letos nestartujeme v mužích, ale vyměnili jsme Mojma za Lenku Vejdělkovou, tak šance v mixu snad nejsou úplně malé. Takže o závody následujících 5 týdnů nebude nouze!